Vysvěcení opravené kaple v Novém Zálužném

Vysvěcení opravené kaple v Novém Zálužném

Petr Zahnaš

„Když farář posvětí kapličku, nepropůjčí jí tím nějakou magickou moc. Působí tam pořád síla místa, které naši předkové téměř vždycky geniálně vybrali. A pak samozřejmě i síla lidí, kteří to dílo budovali, působí
i odkaz lidí, kteří se tu sejdou. A to moje požehnání, to je vlastně jakési poděkování. Je to poděkování lidem, kteří na tom díle měli nějakou účast a taky poděkování Bohu, že na tomto místě můžeme být, setkávat se tu a vnímat jeho poselství.“

Jan Nepomuk Jiřiště, římskokatolický farář z Bělé pod Bezdězem. Úryvek z rozhovoru pro týdeník Respekt č. 2/2010

 Slova pátera Jiřiště se velmi dobře hodí jako úvod článku o znovuvysvěcení opravené a rekonstruované kaple, stojící na návsi malé osady Nové Zálužné, kaple, o níž mnozí lidé, i ti, kteří bydlí v okolních obcích, možná ani nevědí. A asi by také ani nevěděli, kde hledat osadu Nové Zálužné. A přesto se na tomto místě v sobotu 13. listopadu 2010 sešlo více než padesát lidí z blízkého i vzdálenějšího okolí, lidí, kteří chtěli být přítomni slavnostní mši, při které byla kapleposvěcena.

Hertmanická kaple byla od počátku zasvěcena Panně Marii, Matce Ustavičné pomoci a její obraz byl umístěn nad oltářem. Zdejší kraj byl chudý a lidé, těžce pracující na okolních polích a v břidlicových dolech vždy Pannu Marii o pomoc prosili. Těžké období první světové války se také neblaze zapsalo do osudů osmi zdejších rodin, jejichž členové našli na válečných bojištích svou smrt. Na jejich památku byl místními obyvateli ve dvacátých letech před kaplí postaven pomník, který nese jejich jména. Jejich podoby, které byly na porcelánových destičkách nade jmény padlých umístěny, se však již nedochovaly. Po druhé světové válce byla část pomníku s nápisy překryta, deska v dolní části pomníku zničena a na vrcholu pomníku, nad původním křížem, který zde jako jediný přetrval, se objevila a dlouhá léta pak zůstávala rudá hvězda… .

                                              Restaurovaný interiér kaple

 Až do počátku šedesátých let kaple ještě alespoň občas sloužila svému účelu a byly v ní čas od času konány bohoslužby. A místní i někteří přespolní obyvatelé dodnes vzpomínají, že se v kapli každý den zvonilo poledne i večerní klekání. Postupem času však i tato pěkná tradice zanikla a kaple na návsi jen stála a pomalu chátrala. Ale je potřeba říci, že i v té době, jako jediná, samotnou náves krášlila.

                                       Foto J. Němčíková

Kaple byla postavena na počátku 20. století na návsi osady Hertmanice (Erdmannsdorf), osady, kterou v roce 1797, na pozemcích rozparcelovaného panského dvora Zálužné (Saluschen), založil tehdejší majitel vikštejnského panství Jan Erdmann z Tencina. A na paměť tohoto činu dal osadě i své jméno. Osada Erdmannsdorf vždy náležela k Radkovu a tak je tomu až do současné doby. Jenže její vývoj nebyl úplně jednoduchý a přímočarý. V jejím těsném sousedství již tehdy stálo šest stavení, která, označená popisnými čísly 1 – 6, náležela k sousední osadě Moradorf (Zálužné), ležící něco přes kilometr dále na jihozápad, v údolí řeky Moravice. Obě osady byly z velké části osídleny horníky a dělníky, pracujícími v okolních břidlicových lomech. Po druhé světové válce, kdy byli zdejší, německy mluvící občané, ve vysidlovacích transportech odvezeni do Německa, se do těchto vsí přistěhovali noví obyvatelé. A tehdy byly Hertmanice administrativně sloučeny s uvedenými šesti záluženskými statky a dalšími dvěma domy, které stojí na katastru sousední obce Melč. Tím vznikla dnešní osada Nové Zálužné.  Postupně byl zrušen zdejší obchod, zanikla místní hospoda a uzavřena byla i zdejší jednotřídní škola.

            Iniciátoři a hlavní realizátoři obnovy kaple

Osada se pomalu vylidňovala a jednotlivé usedlosti se postupně, zejména od počátku sedmdesátých let, stávaly rekreačními objekty. A právě péče nových majitelů zachránila nejen jednotlivé zdejší usedlosti před naprostou zkázou, ale v nedávných letech se ukázalo, že zdejším občanům není lhostejný ani osud místní kaple. A tak se před několika lety, zejména zásluhou dvou z nich, pánů Radima Čajky a Richarda Černína, začaly postupně rozbíhat iniciativy, vedoucí k obnově zdejší, již značně zchátralé kaple. Iniciativy, které nejprve vedly k zajištění převodu kaple z majetku církve, jež na její renovaci jen velmi obtížně hledala prostředky, do majetku obce Radkova. Iniciativy, které, za vydatné a velmi účinné spolupráce vedení obce vedly k získání finančních prostředků, pocházejících mimo jiné z grantů a také i darů a dotací zdejších, dnes v Německu žijících původních obyvatel, jejichž předkové kapli před více než sto lety stavěli. Iniciativy, které obnášely nevyčíslitelné množství hodin práce, shánění a starání obou dobrých duchů, jejichž myšlenka na opravu stavby stála na počátku celé akce. A bez nichž by se toto, ve srovnání s jinými snad relativně malé, ale svým významem obrovské dílo neuskutečnilo. Jeho význam spočívá nejen v tom, že bylo opraveno něco, co je přirozenou součástí zdejší kulturní krajiny a ve své současné podobě krášlí obec, ale zejména v tom, že místní občané i všichni ostatní, kdo se na tomto díle podíleli, dali najevo svou sounáležitost s prostředím, v němž žijí. Svůj vztah ke svému domovu, k tomu, co je jeho součástí. Ke své obci. Řekli tím, že jsou tady doma a že na tom, jaký jejich domov je, jim záleží. 

                                        Svěcení kaple

 A tak byla v sobotu 13. listopadu v Novém Zálužném obnovená kaple Panny Marie, Matky Ustavičné pomoci, při slavnostní bohoslužbě melčským farářem, za účasti velkého množství lidí, znovu posvěcena. Byla znovu uvedena do života malé, dnes téměř neznámé a relativně nevýznamné osady Nové Zálužné. Ale tento slavnostní akt svým významem velikost obce daleko přesahuje. Vypovídá totiž o novém vztahu lidí k jejich domovu. A současně, řečeno slovy pátera Jiřiště, je „ poděkováním lidem, kteří na tom díle měli nějakou účast a taky poděkováním Bohu, že na tomto místě můžeme být, setkávat se tu a vnímat jeho poselství.“